Šimanov 2014

Nazdar enduristi, tak jste se dočkali. Report je tu. Já ted sedím na chalupě u krbu, popíjím Gigiho mergle, je čtvrtek 29.1 2015 a přemýšlím, proč zrovna já to musím psát. Vždyt nás tam bylo kolem čtyřiceti. Ted už se nedá nic dělat.

Sraz v Šimanově byl naplánován na druhý víkend v září, (12.9 – 14.9. 2014) na jarním sletu na Třech Studních. Škoda, že se nikdo nehec a nenapsal pár řádek o tomto srazu. Gigi a syn odvedli 100% práci pro Pegasoclub a mně nezbývá než je pochválit. Fakt se vám to povedlo. Vysočina, ač jsem jí moc nemusel, kvůli Milošovi chalupáři, tak se mi tam hodně líbilo.

Ale zpátky k Šimanovu. Od brzkého léta jsem s Pavlem (pan domácí) ladil co a jak. Vlastně Pavel mi stále volal, kolik vás bude, co pít, co jíst, no prostě jako každý rok. Tak jsem si pro letošek vymyslel chodovar, nekuřáckou hospodu, topení na pokojích.... a nic nebyl problém! Konec prázdnin se přiblížil, Meteopress a Dagmar Honsová nás začli krmit tím, že bude tropické září, ale my, Šimanova znalí, jsme věděli své. Bude pršet, to dá rozum! Pavlovi se rezervace jen hrnuly. Hlásil mi plnou budovu, pak plné chatky, nákup šedesáti kolen na grill a já začal mít docela nahnáno. Začne pršet a přijede sotva půlka nahlášených. Kdo to zaplatí? Doma jsem tedy začal trénovat mytí nádobí a převlékání povlečení. Sekání dříví a trávy mám natrénováno, tak toho jsem se nebál.

No jasně, týden před sletem se rázem rozplynula šance na tropické září a zvolený víkend mělo extrémně pršet. Super! Samozřejmě v půlce týdne píše Radůz, že asi nepřijedou, že má pršet, že to mají daleko...., tak a je to tu! Trénink v mytí nádobí se bude hodit.

Na stránkách noraclubu stále ani zmínka o srazu!

Je čtvrtek a od pátku má pršet celý víkend. Vyrážím po práci na chalupu, je za kopcem od Šimanova. Přijíždím večer, dávám jídlo ve Vintíři, pivko. Přichází sms, že na Šimanově už nějací motorkáři jsou. Pane jo. Napadaj mě Tkucovi, ale nevím, může to být kdokoliv. Koukám na stránky noraclubu a Heuréka, na hlavní stránce se objevil odkaz na sraz v Šimanově. Nick nora tedy nakonec svůj boj s hackery přeci vyhrál. "Je to kluk šikovná." Beru petku pivka s sebou na chalupu.

Na chalupě sleduji tv , popíjím pivko z petky a telefon. Jirka Litera. " Máš ještě nějaké ubytování, zítra přijedu," Vymýšlím si, že jo. Ale má pršet, tak si to mohu dovolit. Ještě dává k dobru typ na sobotní jubilum fabriky ČZ. Asi od 22h začíná pravá šumavská průtrž. Krásně se usíná. Vstávám v 9h. Leje! V 11h. přestává, beru sekačku, dávám nejvyšší seč a zlehka sekám. Tráva se lepí, ale nějak to jde. V 1h mám hotovo. Sprcha a šup do motohadrů a vrrrr na sraz. Z petky dopíjím pár hltů větráku, zamykám, sedám na Pegaso a jedem. Ujedu sotva 400m a hostinský Jarda stojí před hospodou a mává na mě. A sakra! Vypínám motor. "Zdar" zdar. "Chceš pivo," jo malý si dám. " Kam jedeš?" na sraz do Šimanova. Chvilku klábosíme, ale už musím. Zdravíme se a vyrážím. Je hnusně, ale neprší.

Přijíždím k Šimanovu, ale v kopci zastavuji, pivo musí ven. Prozřetelně. Vjíždím do vrat šimanovského panství, tahám za heft a kopec dávám ve stupačkách. U dveří už stojí s pivkem v ruce rozšklebení Elliot, Evouš, Zedon a ....Tkucovi. No jasně, jelikož to má Tomáš přes půl republiky, tak si vzali dovču a přijeli už ve čtvrtek, tím se vyhnuli rannímu dešti. Podáváme si ruce, plácáme se po ramenou. Dávám malé pivo a chci guláš. Sraz defacto už začal 11. září ve čtvrtek a Tkucovým za to dík!

Toho dne a večera zůstávám u malého piva, jelikož a protože podle Svládi, malé pivo se může píti v jakémkoliv množství. Neprší! Přijíždí Gigi mercedesem. Přiváží moravské bohatství a nikdo si ho nedovolí kárat, že přijel autem. Začíná se to sjíždět. Přijíždí grupa od Mostu s vůdcem na Bigu. Pak Renda s Kačkou a kamarády od Tábora. A je to tu. Přijíždí Golem a Sirael. Zde mé psací a vyprávěcí schopnosti končí a kdo byl, ví a kdo nebyl, má smůlu. Poté přijíždí Radůz s kolegy a superbem a taktéž Wilík s kamarády z Karlštejna.

Hospoda se začíná plnit, budova praská ve švech a mně se ulevuje, na nádobí nedojde. Ve 20h usedáme všichni ke stolům a bříška se začínají plnit kolenama a převýborným chodovarem.

Taktéž nastává čas na nějaké povinnosti. Moc se mi do toho nechce, ale Zedon je neúprosný. Slova se proto ujímá Elliot a začíná diskuze okolo stránek noraclubu. Máme jasno, za celé dva roky na ně nebylo sáhnuto, a víme proč. Stránky jsou v řiti! Je třeba najít někoho z nás, kdo udělá nové. Víme ale, že takový mezi námi nikdo není. Diskuze končí tím, že pokud někdo vytvoří stránky a bude se o ně starat, bude to člověk, kterého známe, jezdí na srazy a je náš kamarád, pak nemáme problém si tyto nové stránky vzít za své.

V hospůdce je parádní atmosféra, poslední přijíždí Gigi jr. s Markétkou. Je 23h. Kecáme o motkách, pijeme pivko a nikomu moc nevadí, že cigarety se kouří venku. Golem a Sirael dávají jednu historku za druhou a já se modlím, at zítra neprší! V 1h ráno jdu na velitelský pokoj a spát.

Vstávám v 8.30, hlava nebolí, nekuřácká hospoda má něco do sebe. Dáváme snídani a jdeme připravit střelnici. Zde musím vychválit Elliota. Ač je v našem clubu nováčkem, tak v něm něco je. Připravil úžasné terče a středy terčů vystředil tak dokonale, že se michal96 stal šumavským motostřelcem roku 2014. Díky Elliote! Také vyrobil samolepky a povodil nás po sobotní vyjíždce. Jen houšt takových členů. Ale to jsem předběhl. Střílet jdu jako třetí v pořadí, nervozita, hlava nebolí, loni jsem si úspěch zkazil poslední netrefou. Letos to vyšlo. Jdu nahoru  k budově a kecám s Pavlem a sleduji oblohu. Dole se Elliot plně věnuje střelbě, ještě, že ho máme. Střelba utichá. S Pavlem sedíme na lavičce, povídáme o Slávii, životě a tak. Ze zdola někdo volá. Ještě jsme nestříleli do nory. Jdu dolů, chlapci mají rifle rozžhavené do běla, rána sřídá ránu, tolik sprostých slov jsem už dlouho naslyšel. Plesk, plesk, plesk....., neprší, super! Velím k ukončení střelby, škoda broků a času. Loni jsme stříleli do Miloše, chalupáře z Vysočiny. A proč, protože to neni náš kamarád!

Uklízíme střelnici, loučíme se s Rendou a Kačkou. Jdeme na oběd. Gulášek je opět vypečený a Pavel je prostě náš. Blíží se poledne, čas odjezdu. Trasa se mění, na Lipno se nejede. Ve Strakonicích je výročí fabriky ČZ a my pegasáci tam nemůžeme chybět.

Elliot si posadil Evu na tandem, velí k odjezdu a jedem. Neprší! Bere to zadem do Strakonic a silnice se krásně klikatí. Karel něco zapomněl a vrací se. Už má na to věk. Přijíždíme do Strakonic k fabrice ČZ a ta krása se nedá popsat. Kluci fotí, ale vidět to naživo, to je něco. Jirka Litera nezklamal. S Tkucem máme chut na kávu. Stojí tam auto s kafeautomatama a nestačíme se divit. Káva 2kč, capučíno 4kč, latte 6kč. Koukáme vedle, pivo 25kč, klobása 45kč. Tady něco nehraje. Vrážím do automatu 3kč, chci presso a počítám s tím, že naběhne rohatej a bude chtít podepsat účet krví. Káva teče, nikde nikdo, piju. Tkucovi dávají ještě dražší pití a také nic. Asi sponzor, je to milé.

Vracíme se k motorkám, Karel s Gumídkem, Janou a Vlastou velí k odjezdu domů. Nechápeme proč, ale on ví, on má pod čepicí, tedy helmou. Děkujeme Karle!

Elliot opět vede naše motoprocesí a jedeme na Lipno, padáme z města a začíná pršet. Lipno rychle rušíme a valíme zpátky do Šimanova. Večer bude vyprávění a promítání mistra Shantíse z CENTRALASIA 2014. To bude něco!

Elliot to valí na svých E07 ve dvou v jemném dešti a my ostatní ho následujeme. Ale nebyla by to Šumava, aby nám dala pocítit slejvák jak z Tarantinovského filmu. Kousek od Kašperských Hor se z nebe sneslo cosi. Do rána to neuschlo. Vracíme se na kost promoklí na základnu a jediné co nás zajímá je chodovar. Shantís přijíždí ve smluvený čas. Ubytuji ho, dáváme pár slov, chodovar. Ptám se ho, na jak dlouho to večer vidí. Má to od 20h. Odpovídá " hodku, hodku a půl max " Říkám si super.

Po večeři, výborném tataráku a zbytkových kolenech, předáváme Shantísovi tričko pegasoclubu a už je jeden z nás! Vždyt toho s námi už něco najezdil. Je 20h a Elliot usíná, celý den byl na 150% a ten tatarák s kolenem už nemohl přežít. Dobrou Hynku.

Mistr Shantís začíná s vyprávěním a projekcí fotek. S otevřenou mastnou pusou sledujeme co je ve 21.století možné vidět a zažít. Je 24h a teprve začínají videa. Sledujeme jak se Lachtan ve 160 km/h vyválí v Bělorusku na silnici a ještě si to sám nahrává kamerou, kterou má na přilbě, pak tunel do pekla..... a únava mě zmáhá. Je před 1h a mizím ve velitelském pokoji. Shantís a ti méně unavení sledují produkci do půl 3. Prej hodka, hodka a půl ;-)

Ráno neprší. Dáváme snídani. Jo, ted jsem si vzpomněl, večer jsme před večeří ještě vyhlásili motostřelce a střelkyni. Výsledky jsou na webových stránkách. Je neděle, je hnusně, ale celkem teplo a neprší. Pomalu se po snídani bikeři rozprchávají. Gigi s rodinkou jdou navštívit nedaleký kostel a dát nedělní mši svatou. Jsou to frajeři! Podáváme si ruce se všemi, začíná pršet, tak madame Honsová, mělo to být tropické září, nebo tropické lijáky? Běžím do pokoje, kde je ubytovaný Shantís, děkuji mu za nezapomenutelný zážitek a večer pro pegasoclub. To tričko si zasloužil. Jdu dolů, Pavel se usmívá, mýt nádobí nebudu muset. Za víkend jsme vypili 400 piv. Krásná práce a chutnal! Před polednem odjíždím a leje. Mám to do Plzně 100km, mladý Gigi 300km, dal se na motorkaření, vydrží to. Dávám Šimanovu sbohem a jedu domů. Mám na sobě pláštěnku z pracovních oděvů, je vyzkoušená a funguje. Liják střída průtrž, nebaví mě to.

Vzpomínám si na Shantíse když říkal, že když prší, tak pro enduristu to je polojasno. Jirka Litera zas říká, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený motorkář. Pod hledím jsem si roztáhl úsměv od ucha k uchu, tahám za heft a vím, že 6.tý ročník Šimanova a nepršet...., tak to by nebylo ono!

m96